Stoletému Alfrédu Jánskému se podařilo utéct z osvětimského pekla
Stoletý Alfréd Jánský z Prostějova se před 70 lety vzepřel nepřízni osudu a na sklonku druhé světové války společně s několika dalšími vězni uprchl z koncentračního tábora Osvětim. Jánský je posledním žijícím Čechem, kterému se podařilo z nechvalně proslulého vyhlazovacího tábora uniknout na svobodu.
"Tehdejší doba byla krajně vyčerpávající," vzpomíná na osudové okamžiky Jánský, který peklo několika koncentračních táborů přežil díky víře, že se Němcům za všechna příkoří jednou pomstí a bude se moci vrátit ke své milované snoubence.
Před okupací nacistickým Německem Jánský sloužil v československé armádě jako důstojník dělostřelectva. Krátce po obsazení Československa si pro něj přišlo gestapo, protože byl zřejmě na seznamu Čechů určených k zatčení a deportaci do koncentračních táborů. Jánský jako voják rázně vystupoval proti ozbrojeným akcím Henleinovců v moravském pohraničí.
Jánský byl postupně internován v koncentračních táborech Buchenwald, Dachau, Natzweiler a nakonec byl převezen do Osvětimi. Už z tábora v Natzweileru se pokusil utéct se sedmi vězněnými důstojníky z Rakouska, Polska a Francie, avšak míst v připraveném automobilu bylo pouze šest. Při závěrečném losování o jízdenku na svobodu neměl Jánský štěstí a musel zůstat za ostnatým drátem.
Později byl převezen do Osvětimi, ani tam však nerezignoval. "I v tomto táboře jsme v roce 1944 vytvořili malou skupinku pěti vězňů, kteří byli ochotni riskovat," vzpomíná Jánský. Příležitost k přípravě úniku se naskytla na podzim 1944, kdy vězni začali mimo ústřední tábor hloubit výkop pro vodovodní potrubí. Podařilo se jim nepozorovaně vybudovat malý podzemní úkryt a poté už čekali na příhodný okamžik.
Rudá armáda v lednu 1945 obsadila Krakov a fronta byla pouhých 60 kilometrů od koncentračního tábora. Kasárna SS jednotek v okolí Osvětimi byla často terčem náletů amerických bombardérů. Němci se tehdy podle Jánského snažili dostat co nejvíce vězňů do "Reichu" na práci a zároveň nechtěli nechat na místě svědky svých zločinů. "Vězni byli částečně transportováni v otevřených vagonech, většinou šli ale pěšky. Němci na pochodech smrti nemilosrdně postříleli ty, kteří již dále nemohli," uvedl.
Skupinka vězňů využila toho, že jednotky SS při náletech vypínaly elektrický proud v plotu, který obepínal koncentrační tábor. "Náš čas pro útěk nastal kolem 10. ledna 1945, kdy jsme se dozvěděli, že sovětská armáda obsadila Krakov. Tehdy jsme se rozhodli vyčkat v připraveném úkrytě na příchod Rudé armády," podotkl.
Několik dní vězni z podzemního úkrytu nevycházeli, jedli starou zeleninu a třásli se zimou. Zhruba po týdnu koncentrační tábor osvobodila Rudá armáda. Jánský odmítl pobyt v sanatoriu a už v únoru se stal příslušníkem československé armády. Proti Němcům bojoval na Slovensku, kde dostal medaili Za chrabrost. "Všechny akce, které jsem zahájil, jsem také dokončil," dodal Jánský, v jehož očích navzdory pokročilému věku stále září životní jiskra.
zdroj: ČTK
